Kariéra ve škole Nika

Náš syn přestoupil ze soukromé základní školy na školu Nika a to do sedmého ročníku. V předchozí škole nemohl pochopit, jak může někoho škola bavit a proč by tam měl zůstávat déle než je zákonná povinnost. Ač nemá rád změny, tak se sám rozhodl a chtěl si vyzkoušet jinou školu. Od prvních dnů nám bylo jasné, že šlo o správné rozhodnutí. Do školy nyní chodí rád, rychle zapadl to kolektivu, převzal zodpovědnost za svou práci a zvládá si plnit všechny své povinnosti. Je vidět, jak mu jeden rok dokázal změnit pohled na vzdělávání, a to i přestože je teď ve věku, kdy je “rebelie” proti zažitému jeho hlavním posláním. Učitelé a učitelky — na škole Nika průvodci — jsou dětem opravdovými partnery, opravdu je respektují a zajímají se o to, co je baví, a co dělají mimo školu. Vzájemný respekt se odráží v pohodové atmosféře a to nejen na společných akcích, ale hlavně při výuce. Držíme jim všem palce.

Nejstarší dcera je jednou z vůbec prvních absolventů ScioŠkoly (nyní Nika) na Praze 11. Přechod na gymnázium byl bezproblémový. Rychle se přizpůsobuje novým požadavkům, dokáže se učit z více zdrojů a práci si umí dobře rozplánovat. Sama říká, že díky ScioŠkole se cítí ve výhodě. Naše mladší děti našly ve ScioŠkole přátelské prostředí, ve kterém mají radost z učení.

Naše tři děti jsme dali do ScioŠkoly (nyní Nika), protože jsme chtěli, aby do školy chodily rády. Považujeme za důležité, aby své základní vzdělání dostaly v přátelském prostředí, kde se nemusí bát chybovat či vyjádřit svůj názor a kde jim v procesu učení pomáhají vstřícní a inspirativní dospělí — průvodci. ScioŠkola jim obvykle přináší radost, zážitky, možnost ovlivnit věci kolem sebe, nové znalosti a dovednosti a v neposlední řadě postupné osvojení si samostatnosti v učení. Toto se pak velmi hodilo nejstaršímu synovi na gymnáziu, kam po deváté třídě odešel.

Na projekt ScioŠkol (nyní Nika) jsem narazil v době, kdy můj syn chodil na základní školu — a do školy se netěšil. Kromě toho donesl v 5.třídě pětku za vyrušování v hodině. A to pro mne byla ta pověstná poslední kapka. Scio tehdy otevíralo první školu, na Pošepného náměstí. Byl to pro nás všechny krok do neznáma. Škola měla před sebou první rok — a my se rozhodli věřit. Že je celý projekt úspěšný a že to rozhodně stojí za to, jsem si uvědomil po pár týdnech, kdy syn doma prohlásil, že se do školy znovu těší. To bylo po letech tak nové a nečekané — a to nadšení mu vydrželo. ScioŠkolu navštěvoval od 6. do 9. třídy, teď už je na střední škole, kterou si sám vybral a na svoji ScioŠkolu se alespoň občas vrací, do dramatického kroužku, když to situace dovolí.