Výlety za hranice mého pohodlíčka

Výjezdy mimo školu nejsou jen pro zábavu, bereme je jako výbornou příležitost k učení. Téměř všechny třídy stráví každý rok tři týdny venku. V září začínáme celoškolním adapťákem (bez první třídy) a na konci roku si společně užíváme školu v přírodě. Po dvojročích se vydáváme každoročně na zimní kurzy. Celoškolní pobyty se obyčejně konají v některém chatovém rekreačním zařízení. Každá třída také vyjíždí na svůj výlet – pod širák, na kola, na vodu, na Točník aj.

Zimní kurzy mají různý charakter podle věku dětí: zimní turistika, sáňkování, běžky, sjezdovky. Nejstarší děti jezdí na týden do Alp, kde si po skupinkách samy vaří. Jednou z našich klíčových kompetencí je samostatnost. Loni měli šesťáci po skupinách na starost obhospodařit chalupu pro 35 lidí, než se ostatní vrátí z celodenních výletů na běžkách. Práce jim začala už ve škole: vybrat recept, sestavit nákupní seznam, sestavit rozpočet v Excelu, zjistit si dopravní spojení do supermarketu, rozdělit si zodpovědnost, vymyslet večerní program. Na místě pak topit, dojet nakoupit, uklidit, uvařit. Tyto normální činnosti děti obyčejně baví víc s vrstevníky než doma s rodiči. Přirozeně se motivují a učí jeden od druhého. Samostatně řeší problémy s možností říci si o podporu dospěláka v případě nutnosti.

Jak děti vést k tomu, aby byly ochotné pouštět se do nových věcí? Mluvíme s nimi o tom, že překonávat se má význam. Malými krůčky za hranice komfortní zóny se člověk učí, získává zkušenost, že to jde, a zónu komfortu si tím rozšiřuje. Důležitá je práce s chybou a vědomí, že ne všechno se povede hned napoprvé. Hlavně se nenechat odradit. Překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Děti motivujeme i tím, že v tom jako průvodci jedeme s nimi společně. Nikdy jsi nebyl na běžkách? Nevadí, Silvuška (průvodkyně) taky ne, budeme padat a zase se zvedat spolu. Ranní pravidelné otužování v rybníce, týden bez sladkostí nebo bez mobilu? Do těchto výzev se také upisujeme i my průvodci, abychom pak mohli s dětmi sdílet, jaké to pro nás bylo. Děti taky podporujeme v jejich nápadech a odhodlání. Třeba když přijdou s nápadem, že stihneme ještě před odjezdem domů poslední běžkový výlet za rozbřesku, nedá se jinak než s nimi vstát v 5 ráno.

Rok věnovaný odolnosti jsme se šesťáky a sedmáky zakončili putováním s přespáním pod širákem. Šestice dětí měla svou vlastní trasu a samostatně ušly kolem 20 km s papírovou mapou, bez chytrých telefonů. Někdo dorazil v podvečer a někdo až za tmy. Každé blížící se skupince vyráželi spolužáci dolů naproti, aby jim pomohli vynést baťohy. Během cesty nastávají běžné situace, které děti řeší: potíže s orientací, nerovné síly členů skupiny nebo těžký špatně sbalený baťoh. Pro někoho to byla slušná fuška. Zapamatuji si ten moment, kdy jsme se dívali z Lovoše. Také když jsme stáli na zřícenině u Opárna a dozvěděli jsme se, že musíme dojít až na Milešovku v dáli. To byl moment hrůzy (Meli, 7.třída).  Emoce byly během dne smíšené, ale na závěr dne všichni zažili pocit úlevy a zpětně na to, co víme, vzpomínají jen v dobrém. Pak, když jsme s Ellou šly nahoru na Milešovku, povídaly jsme si a úplně jsme zapomněly na to, že nás bolí nohy, Jako by nebolely. Prostě jsme šly a nevnímali jsme okolí. Skvělý pocit. Byl to skvělý výlet. Jak děti reflektovaly, co jim tato akce dala? Ten pocit, když jsme konečně vylezli na Milešovku a já viděla krásný výhled do noční krajiny. Posiluji si tím odolnost. Velmi mi to pomohlo. Bylo to skvělé!!! Rozhodně chci na něco podobného znovu (Anna, 6.třída).

Možná si řeknete, že to jsou provařené aktivity známé ze skauta. Ano, ale pro většinu dětí to bylo poprvé, co dostaly od nás i od rodičů důvěru přesunout se samostatně takhle daleko a starat se o sebe navzájem. Skautem se rádi inspirujeme. Není náhoda, že je v našem týmu průvodců dost bývalých skautů a skautek. 

Ve škole jsou všechny výzvy odolnosti dobrovolné, nicméně nás těší, jak velký o ně bývá zájem. Každoročně se naše škola hojně účastní Přeboru škol v orientačním běhu, většina dětí vyrazí do lesa s mapou v ruce poprvé v životě. Přestože k nám skoro nechodí děti, které se tomuto sportu pravidelně věnují, vícekrát se naše škola umístila “na bedně”. Daří se nám hlavně v kategorii 3.-5. třída. Vyhráváme nikoli oslnivými výkony, ale díky velkému počtu dětí, které jsou odvážné a otevřené zkoušet nové věci.